Samozřejmě mluvíme o světově proslulých českých lázních Karlovy Vary (Karlsbadu, jak mu dříve přezdívali). Petr I. zde žil v domě architekta Bechera, pil vodu, koval podkovy, u soustruhu vyráběl nábytek (jak podkova, tak jím vyrobené nohy ke stolu, jsou dosud zachovány).
Karlovy Vary vše uchránily. Je zde ulice Petra Velikého, pravoslavný chrám na jeho počest, reliéf na domě. V seznamu významných ruských lázeňských hostů je Gogol i Vjazemskij, Čajkovskij i Turgeněv, ataman Platov i akademik Pavlov. A do současné doby jsou Karlovy Vary pro ruskojazyčné turisty oblíbeným lázeňským městem.
Městu přidává slávu také prestižní mezinárodní filmový festival, který se může směle rovnat tomu v Cannes. Jeho charakteristickým rysem je blahosklonnost k východoevropskému filmovému umění. Zde aplaudovali „Leviatanu“ Andreje Zvjaginceva (ředitel naší školy Zdeněk Okůnek film zhlédl a napsal emocionální recenzi) a „Rouře“ Vitalije Manského. V tomto roce zde slavily úspěch filmy Ivana Tverdovského „Zoologie“ a Alexeje Krasovského „Vymahač“.
Naši studenti se vydali na okružní jízdu po lázeňské zóně Karlových Varů, procházející po pohádkovém nábřeží řeky Ohře, v jejíž vodách se odrážejí impozantní budovy. Architektonicky zajímavé mostíky přes řeku Teplou, parky různých epoch, domy natřené teplými barvami – díky nim se i zamračený den stává světlejším. Vše je zde tak neuvěřitelně krásné. Jako v kině!
Studenti se pokochali Mlýnskou, Tržní a Sadovou kolonádou, katolickým kostelem Marie Magdaleny, ochutnali také znamenitou léčebnou karlovarskou vodu. V lázních tryská 12 termálních a minerálních pramenů, třináctým pramenem se z legrace nazývá pavilon s Becherovkou – výborným českým likérem, který byl poprvé vyroben v Karlových Varech. Tento pramen jsme však vynechali.