Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.
Porozumění:
a) poslech:
Rozumí známým slovům a zcela základním frázím týkajícím se jeho/její osoby, jeho/její rodiny a bezprostředního konkrétního okolí, pokud lidé hovoří pomalu a zřetelně.
b) čtení:
Rozumí známým jménům, slovům a velmi jednoduchým větám, např. na vývěskách, plakátech, v katalozích.
Mluvení:
a) ústní interakce:
Umí se jednoduchým způsobem domluvit, je-li jeho/její partner ochoten zopakovat pomaleji svou výpověď nebo ji přeformulovat a pomoci mu/jí formulovat, co se snaží říci. Umí klást jednoduché otázky a na podobné otázky odpovídat, pokud se týkají jeho/jejích základních potřeb nebo jde-li o věci, jež jsou důvěrně známé.
b) samostatný ústní projev:
Umí jednoduchými frázemi a větami popsat místo, kde žije, a lidi, které zná.
Psaní:
Písemný projev:
Umí napsat stručný jednoduchý text na pohlednici, např. pozdrav z dovolené. Umí vyplnit formuláře obsahující osobní údaje, např. své jméno, národnost a adresu při přihlašování v hotelu.
Rozsah:
Má pouze základní repertoár slov a jednoduchých frází týkajících se jeho/jejích osobních dat a situací konkrétní povahy.
Správnost:
Ovládá jen v omezené míře několik základních gramatických struktur a typů vět, které jsou součástí pamětně osvojeného repertoáru.
Plynulost:
Dokáže zvládnout velmi krátké, izolované a většinou předem naučené výpovědi, jež jsou poznamenány mnoha pauzami, které jsou nezbytné pro hledání výrazových prostředků, pro artikulaci méně známých slov a pro pokusy o vhodnější formulaci v komunikaci.
Interakce:
Umí klást otázky týkající se osobních dat a na podobné otázky umí odpovídat. Umí se jednoduchým způsobem zapojit do rozmluvy, ale komunikace je zcela závislá na opakování, parafrázování a opravném přeformulování.
Koherence:
Dokáže propojit slova nebo skupiny slov pomocí nejzákladnějších lineárních spojovacích výrazů, jako jsou „a“ („and“) a „potom“ („then“).
Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (např. základní informace o něm/ní a jeho/její rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. Umí jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho/jejích nejnaléhavějších potřeb.
Porozumění:
a) poslech:
Rozumí frázím a nejběžnější slovní zásobě a vztahující se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (např. základní informace o vlastní osobě, o rodině, o nakupování, místopisu, zaměstnání). Dokáže pochopit smysl krátkých jasných, jednoduchých zpráv a hlášení.
b) čtení:
Umí číst krátké jednoduché texty. Umí vyhledat konkrétní předvídatelné informace v jednoduchých každodenních materiálech, např. v inzerátech, prospektech, jídelních lístcích a jízdních řádech. Rozumí krátkým jednoduchým osobním dopisům.
Mluvení:
a) ústní interakce:
Umí komunikovat v jednoduchých běžných situacích vyžadujících jednoduchou přímou výměnu informací o známých tématech a činnostech. Zvládne velmi krátkou společenskou konverzaci, i když obvykle nerozumí natolik, aby konverzaci sám/sama dokázal/a udržet.
b) samostatný ústní projev:
Umí použít řadu frází a vět, aby jednoduchým způsobem popsal/a vlastní rodinu a další lidi, životní podmínky, dosažené vzdělání a své současné nebo předchozí zaměstnání.
Psaní:
Písemný projev:
Umí napsat krátké jednoduché poznámky a zprávy týkající se jeho/jejích základních potřeb. Umí napsat velmi jednoduchý osobní dopis, např. poděkování.
Rozsah:
Používá základní typy vět s pamětně osvojenými frázemi, skupinami několika slov a formulacemi k tomu, aby byl schopen/byla schopna vyjádřit omezený rozsah informací v jednoduchých každodenních situacích.
Správnost:
Používá správně některé jednoduché struktury, ale stále se systematicky dopouští elementárních chyb.
Plynulost:
Dokáže se dorozumívat pomocí krátkých příspěvků, ačkoliv pauzy, zadrhávání a přeformulování jsou zcela zřejmé.
Interakce:
Umí odpovídat na otázky a reagovat na jednoduché výroky. Umí naznačit, že rozumí, ale jen zřídka je schopen/schopna porozumět natolik, aby konverzaci sám/sama udržel/a v chodu.
Koherence:
Dokáže propojit skupiny slov pomocí jednoduchých spojovacích výrazů jako jsou „a“ („and“), „ale“ („but“), „protože“ („because“).
Rozumí hlavním myšlenkám srozumitelné vstupní informace (input) týkající se běžných témat, se kterými se pravidelně setkává v práci, ve škole, ve volném čase atd. Umí si poradit s většinou situací, jež mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Umí napsat jednoduchý souvislý text na témata, která dobře zná nebo která ho/ji osobně zajímají. Dokáže popsat své zážitky a události, sny, naděje a cíle a umí stručně vysvětlit a odůvodnit své názory a plány.
Porozumění:
a) poslech:
Rozumí hlavním myšlenkám vysloveným spisovným jazykem o běžných tématech, se kterými se setkává v práci, ve škole, ve volném čase atd. Rozumí smyslu mnoha rozhlasových a televizních programů týkajících se současných událostí nebo témat souvisejících s oblastmi jeho/jejího osobního či pracovního zájmu, pokud jsou vysloveny poměrně pomalu a zřetelně.
b) čtení:
Rozumí textům, které obsahují slovní zásobu často užívanou v každodenním životě nebo které se vztahují k jeho/její práci. Rozumí popisům událostí, pocitů a přání v osobních dopisech.
Mluvení:
a) ústní interakce:
Umí si poradit s většinou situací, které mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Dokáže se bez přípravy zapojit do hovoru o tématech, která jsou mu/jí známá, o která se zajímá nebo která se týkají každodenního života (např. rodiny, koníčků, práce, cestování a aktuálních událostí).
b) samostatný ústní projev:
Umí jednoduchým způsobem spojovat fráze, aby popsal/a události a své zážitky, sny, naděje a cíle. Umí stručně odůvodnit a vysvětlit své názory a plány. Umí vyprávět příběh nebo přiblížit obsah knihy či filmu a vylíčit své reakce.
Psaní:
Písemný projev:
Umí napsat jednoduché souvislé texty na témata, která dobře zná nebo která ho/ji osobně zajímají. Umí psát osobní dopisy popisující zážitky a dojmy.
Rozsah:
Zná jazyk tak, aby se domluvil/a a aby se vyjadřoval/a pomocí své slovní zásoby jen s určitou mírou zaváhání a opisných jazykových prostředků v rámci tématických okruhů, jako jsou rodina, koníčky a zájmy, práce, cestování a aktuální události.
Správnost:
Přiměřeně správně používá repertoár běžných gramatických prostředků a vzorců v rámci snadno předvídatelných situací.
Plynulost:
Dokáže smysluplně komunikovat, ačkoliv jsou zcela zřejmé pauzy způsobené plánováním gramatiky a lexika a pokusy o vhodnější formulaci, zejména v delších úsecích zcela samostatné promluvy.
Interakce:
Dokáže iniciovat, udržet v chodu a ukončit jednoduchou konverzaci „z očí do očí“ v rámci známých tématických okruhů či okruhů, o které se osobně zajímá. Dokáže znovu opakovat část toho, co řekl/a, aby se ujistil/a, že si vzájemně rozumí.
Koherence:
Dokáže spojit sérii kratších jednotlivých bodů v propojený lineární sled určitých myšlenek.
Dokáže porozumět hlavním myšlenkám složitých textů týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat včetně odborně zaměřených diskusí ve svém oboru. Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími, aniž by to představovalo zvýšené úsilí pro kteréhokoliv účastníka interakce. Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat a vysvětlit své názorové stanovisko týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých možností.
Porozumění:
a) poslech:
Rozumí delším promluvám a přednáškám a dokáže sledovat i složitou výměnu názorů, pokud téma dostatečně zná. Rozumí většině televizních zpráv a programů týkajících se aktuálních témat. Rozumí většině filmů ve spisovném jazyce.
b) čtení:
Rozumí článkům a zprávám zabývajícím se současnými problémy, v nichž autoři zaujímají konkrétní postoje či stanoviska. Rozumí textům současné prózy.
Mluvení:
a) ústní interakce:
Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími. Dokáže se aktivně zapojit do diskuse o známých tématech, vysvětlovat a obhajovat své názory.
b) samostatný ústní projev:
Dokáže se srozumitelně a podrobně vyjadřovat k široké škále témat, která se vztahují k oblasti jeho/jejího zájmu. Umí vysvětlit své stanovisko k aktuálním otázkám a uvést výhody a nevýhody různých řešení.
Psaní:
Písemný projev:
Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat souvisejících s jeho/jejími zájmy. Umí napsat pojednání nebo zprávy, předávat informace, obhajovat nebo vyvracet určitý názor. V dopise dovede zdůraznit, čím jsou pro něj/ni události a zážitky osobně důležité.
Rozsah:
Má dostatečný rozsah jazyka, aby byl schopen/byla schopna vytvořit jasný popis, sdělil/a své názory týkající se většiny obecných témat, což činí bez většího zřejmého hledání slov a pomocí některých druhů podřadných souvětí.
Správnost:
Ovládá gramatiku v relativně vysoké míře. Nedopouští se chyb, které by mohly způsobit nedorozumění, a je si schopen/schopna většinu svých chyb opravit. Plynulost: Dokáže v docela plynulém tempu produkovat úseky jazykové promluvy, ačkoliv může váhat v případech, kdy hledá strukturní a výrazové prostředky. Promluva je poznamenána jen několika znatelnými pauzami.
Interakce:
Dokáže iniciovat promluvu, vzít si slovo, kdy je to vhodné, a ukončit konverzaci, kdy potřebuje, ačkoliv to nemusí vždy provést elegantním způsobem. Napomáhá vývoji diskuse, která probíhá ve známé oblasti tím, že dává najevo, že rozumí, vyzývá ostatní k diskusi atd.
Koherence:
Dokáže užívat omezené množství kohezních prostředků tak, že umí ze svých výpovědí utvořit věcnou a koherentní promluvu, ačkoliv v dlouhém textu nedokáže občas postihnout myšlenkovou návaznost.
Rozumí širokému rejstříku náročných a dlouhých textů a rozpozná implicitní významy textů. Umí se plynule a pohotově vyjadřovat bez zjevného hledání výrazů. Umí jazyka užívat pružně a efektivně pro společenské, akademické a profesní účely. Umí vytvořit srozumitelné, dobře uspořádané, podrobné texty na složitá témata, čímž prokazuje ovládnutí kompozičních útvarů, spojovacích výrazů a prostředků koheze.
Porozumění:
a) poslech:
Rozumí dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým, a je schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumí odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k jeho/jejímu oboru.
b) čtení:
Rozumí dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým, a je schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumí odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k jeho/jejímu oboru.
Mluvení:
a) ústní interakce:
Umí se vyjadřovat plynule pohotově bez příliš zjevného hledání výrazů. Umí používat jazyk pružně a efektivně pro společenské a pracovní účely. Umí přesně formulovat své myšlenky a názory a vhodně navazovat na příspěvky ostatních mluvčích.
b) samostatný ústní projev:
Umí jasně a podrobně popsat složitá témata, rozšiřovat je o témata vedlejší, rozvíjet konkrétní body a zakončit svou řeč vhodným závěrem.
Psaní:
Písemný projev:
Umí se jasně vyjádřit, dobře uspořádat text a podrobně vysvětlit svá stanoviska. Umí psát podrobné dopisy, pojednání nebo zprávy o složitých tématech a zdůraznit to, co považuje za nejdůležitější. Umí zvolit styl textu podle toho, jakému typu čtenáře je určen.
Rozsah:
Dobře ovládá široký rozsah jazyka, který mu/jí umožňuje vybírat si formulace tak, aby se vyjádřil/a jasně a na odpovídající stylové rovině k široké škále obecných, akademických, profesních témat či témat týkajících se volného času, aniž by musel/a jazykově redukovat to, co chce vyjádřit.
Správnost:
Dodržuje důsledně vysoký stupeň gramatické správnosti. Zřídka se dopouští systémových chyb a tyto chyby jsou sotva postřehnutelné, ale pokud se objeví, obvykle jsou opraveny.
Plynulost:
Dokáže se plynule a spontánně vyjadřovat bez většího úsilí. Pouze koncepčně obtížný předmět hovoru může přibrzdit přirozený a plynulý tok jazyka.
Interakce:
Dokáže vybrat vhodné fráze z celé řady diskusních funkcí, které má pohotově k dispozici, aby svými poznámkami upozornil/a na to, že se ujme slova, a aby své vlastní příspěvky dovedně přizpůsobil/a tomu, co říkají ostatní mluvčí.
Koherence:
Dokáže vypracovat věcnou, plynulou a správně strukturovanou řeč a přitom prokazuje ovládání slohotvorných postupů, spojovacích výrazů a kohezních prostř