Ředitel školy Zdeněk Okůnek, pedagogové, kurátoři, studenti – celá škola si přichází připomenout a oplakat vojáky, kteří zahynuli na samém konci války, kdy už se blížilo Vítězství, když k němu chyběl už jen krok. Při osvobození Prahy zahynulo více než tisíc ruských vojáků, i stovky vojáků Ruské osvobozenecké armády – všichni jsou pohřbeni v Ošanech. Studenti školy – mladí lidé z různých zemí, bývalých republik SSSR, stojí spolu bok po boku a znovu se cítí být jedním národem. Tváří tvář vítězství vše bledne. Nebylo větší události!
V Olšanech je ticho a šeříky,
Přes květy ani hroby nevidíš.
Je znovu květen – krásný slunečný den
A křiknout by se chtělo na celý svět: „Už nestřílejte!“