Nyní očekáváme od vysoké školy oficiální potvrzení údajů o přijetí, které přijde v březnu. A přestože Vitalij není ideální student (jsme zde všichni svoji, proč bychom nevyhubovali talentovanému mladíkovi za absence a za nedostatek úsilí), možnosti má veliké. Jako odměnu za úspěch, kromě pochvaly ředitele, dostal vstupenku na koncert rockové hvězdy, básníka Jurije Ševčuka. Koncert se konal 23. února v Praze. Děkujeme Vitaliji za reportáž z místa dění. Tady je:
23. února v koncertním sále LUCERNA v Praze vystoupila skupina DDT. Jak si všiml sám sólista a zakladatel Jurij Ševčuk, koncert byl rozpočtový, ale to nebránilo každému v tom sále pocítit jeho hudbu. Chvílemi z ní naskakovala husí kůže, někdy dokonce nutila tancovat rokenrol nebo se usmívat. Bylo možné zde vidět publikum různého věku: od mladistvých až po lidi starší generace, i úplně malé děti, kterým rodiče vštěpují výborný hudební vkus.
„Ahoj, Praho!“ - přivítal nás Jurij Julianovič úsměvem a zářícíma očima. Dřív než začal koncert, obrátil se k publiku s vlastní básní. Sestoupil do sálu, chodil mezi diváky, tisknul ruce. Když to dokončil, vystoupil zpět. Vzal kytaru, obrátil se do sálu, jakou písní má začít?... „ O vlasti!“ - zakřičel někdo zezadu. „Hm … celá polovina mých písní je o vlasti, - usmál se Jurij. - Tak začneme!“
Zdálo se, že ten člověk ze scény vyzařuje energii a dobro. Není proto žádný div, že na jeho koncert přišlo tolik lidí. Ne na všechny se dostalo místo. Dokonce i já, obyčejný student jazykové školy, jsem pociťoval všechnu sílu smyslu, který vkládal známý autor do svých textů. Písně DDT mohou vytvořit specifickou náladu.
Jurij Ševčuk vytvořil na koncertě atmosféru jednoty a míru. Jeho písně spojovaly všechny v tomto sále. Bylo možné uslyšet hity devadesátých let, takové jako „Vlast“, „Monolog v koupelně“, „Co je podzim“, ale i nové skladby z „Průzračného“. Každá má svůj smysl, svůj svět, svůj vesmír pro zamyšlení. Pamatuju si, když jsem byl ještě docela malý, rodiče pouštěli jeho písně u nás doma. Poslouchal jsem. Vnímal jsem. Chápal jsem, o čem je řeč, i když ne vždy. Mnohé písně mají skrytý smysl, který člověk chápe s přibývajícím věkem.
Myslím, že Jurij Julianovič je jeden z mála Opravdových v současném Světě hudby. Ne nadarmo žertuje o většině současných interpretů a drží se od nich stranou. Místo „popu“ komunikuje a úzce spolupracuje s takovými Opravdovými. Známý zpěvák a autor má dobrý smysl pro humor a je plný ironie. V průběhu koncertu si nenechal ujít možnost několikrát se s dobrým humorem obrátit na adresu Ruska, jeho vlády i obyčejných lidí.
Na konci zazněla píseň „To je všechno“, která naposled sjednotila absolutně všechny v sále: každý, ať dítě nebo starý člověk, vstal. Mnozí přišli ke scéně, objali se a začali se houpat do taktu. To bylo to kouzlo. Svět. Nelze vyjádřit slovy a chtělo by se ještě.
Chci velmi poděkovat řediteli Jazykové školy Czech Prestige, Zdeňku Okůnkovi, za možnost být na koncertě „DDT“. Byla to skutečně senzace.
— Vitalij Varnavskij