I na začátku 21. století si Vyšehrad uchovává magickou atmosféru a tajemství. Studenti se podívali na chrám sv. Petra a Pavla, viděli, odkud skákal Horymír se Šemíkem. Kostel sv. Petra a Pavla byl přestavěn v novogotickém slohu , ale byly respektovány dispozice gotické stavby Karla IV.
Ve druhé polovině 19. století také vznikla myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště v místě farního hřbitova. Výstavba Pantheonu trvala mnoho let. Dnešní hřbitov, tzv. Slavín, vytváří osobitý výtvarný celek, který harmonicky zapadá do lokality. Je současně jedinečnou galerií hřbitovní plastiky a projevem uměleckého vývoje české kultury od poloviny 19. století do dnešních dnů. Místo posledního odpočinku zde nalezlo téměř 600 osobností kultury a vzdělanosti.
Odpočívají zde skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, dirigent Rafael Kubelík, pěvci a zpěváci Ema Destinnová , Waldemar Matuška, houslisté Josef Slavík, Jan Kubelík,Josef Suk mladší, sochaři Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, malíři Karel Purkyně, Adolf Kašpar, Vojtěch Hynais, Alfons Mucha, Karel Svolinský, Mikoláš Aleš, spisovatelé Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Jan Neruda, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Josef Hora, Karel Toman, Josef Kainar, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Václav Beneš Třebízský... Vyšehrad studentům poskytl jedno z nejkrásnějších panoramat staré Evropy. Zastavili se a odpočívali v tamějších parcích. Celý výlet v nich podnítil pozitivní naladění pro kulturní a duchovní záležitosti.