Jen pro naše nejmenší žáky z Ukrajiny bylo vše nové a vše úplně poprvé. A možná právě proto i nejpohádkovější. Přichystání překvapení pro ostatní včetně nadílky se ujal sám pan ředitel. Nespokojili jsme se však s obvyklými maskami, které se již rok co rok dědí, ale letos jsme si obstarali skutečné „anděly“ z nebeské půjčovny.
Svatý Mikuláš byl biskup a je to jeden z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství. Byl patronem dětí, námořníků, právníků, lékárníků, lukostřelců, obchodníků, právníků a vězňů. Je o něm známo, že velice rád pomáhal druhým, byl velmi štědrý a všude, kde se objevil, činil jenom dobro. V jeho přítomnosti se stalo hned několik zázraků. Každý ho obdivoval pro jeho dobrotu a laskavost.
O svatém Mikuláši koluje hned několik legend, které jsou důkazem o jeho dobré duši. Jedna pověst říká, že velice chudý muž poslal své tři dcery do tehdejšího nevěstince za účelem výdělku. Dcery se samozřejmě bránily, ale nezbývalo jim nic jiného, než poslechnout svého otce. Jakmile se to Mikuláš dozvěděl, ihned zakročil. Všem třem dívkám dal pytlík se zlaťáky a vysvobodil je tak z jejich nepříjemné povinnosti.
Svátek svatého Mikuláše připadá na 6. prosince. Příchod Mikuláše k dveřím naší školy jsme však očekávali už včera večer. Je to z toho důvodu, že v minulosti začínal den už v podvečer, a proto veškeré oslavy začínaly o den dříve, než jsme zvyklí nyní. Letošní mikulášská nadílka připadla tedy na pondělí 5. prosince.
Jakmile se za dveřmi tříd ozval pravý řinčení čertovských řetězů a na dveře zaklepal Mikuláš, bylo to znamení toho, že se pomalu blíží Vánoce a konec roku. Všichni ztichli, řada dětí se dokonce přikrčila za své maminky. Všem dospělým nastala milá povinnost zjistit, co se to vlastně děje, a když se přesvědčili, že do školy přišla „vzácná návštěva“, domluvili se s dětmi, že ji pustí dál. A kdo se to tedy objevil ve dveřích? No přece Mikuláš, kterého doprovázel čistě bílý anděl, jenž je symbolem dobra a lásky.
Jeho úkolem je chránit děti před čertem a pomáhat jim. Anděl měl košík, kde byla pro děti za odměnu nachystaná nadílka. Pro výstrahu byla v nadílce také brambora a uhlí od strašidelných čertů, kteří měli pytle na zlobivé děti, zuřivě cinkali řetězy a vyplazovali jazyk, jenže se jich téměř nikdo nebál, protože pozornost všech se soustředila na Mikuláše. Ten měl s sebou nebeskou knihu, kde bylo o dětech vše zapsáno.
Z knihy přečetl to, jak děti zlobily nebo jak byly naopak hodné. Objevila se zde vždy nějaká pochvala, ale také výtka. Aby to pro děti nebylo tak jednoduché, musely vždy říct Mikuláši nějakou básničku nebo písničku. Teprve potom je mohl anděl obdarovat pytlíčkem sladkostí, ovoce a malých dárečků.
Než Mikuláš s anděly a čerty odešli, stačili jsme se s nimi všichni vyfotografovat, aby nám věřili i ti, kteří tu oslavu s námi sdílet nemohli. To jsme ještě netušili, že po oné „vzácné návštěvě“ zůstaly ve škole skutečné dárky – některé dokonce zavěšené za oknem v pytli. A kdyby přece jen ještě někdo pochyboval a nevěřil, může se přijít podívat k nám do školy. Zůstalo nám zde po jednom andělovi krásné bílé peříčko z jeho křídla na památku.
A kdo se zapojí do našeho hraní, půjčíme mu hry a stavebnice, které nám ve škole Mikuláš nechal, aby se sám přesvědčil, že to bylo vlastně doopravdy.
Vedení Czech Prestige - jazykové školy Natálie Gorbaněvské, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky upřímně děkuje Nadaci AGROFERT za podporu činnosti školy, za přízeň, díky níž jsme mohli s našimi malými ukrajinskými žáky – válečnými uprchlíky tak krásně oslavit Mikuláše.