Existuje mnoho různých zkoušek. Ale státní jazyková zkouška v jazykové škole je mimořádně důležitá. Vždyť to je zkouška, za kterou stojí sám stát. A je to zkouška, podle jejíchž výsledků vysoké školy přijímají uchazeče k bezplatnému studiu. V tomto roce termíny jazykové zkoušky připadly na 14. a 28. května.
Po úspěšném složení zkoušek se vydávají certifikáty, potvrzené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Organizace zkoušek je upravena Vyhláškou č. 33/2005 Sb., o jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, ve znění pozdějších předpisů. Z důvodu, že získání certifikátu je velmi náročné, jsou certifikáty vysoce ceněny, zvláště zaměstnavateli v České republice a ve Slovenské republice.
Státní jazykové zkoušky mohou dělat všichni uchazeči, kteří mají znalosti jazyka podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR).
K prověření svých znalostí si kandidát může vybrat státní jazykovou zkoušku základní (úroveň B2), státní jazykovou zkoušku všeobecnou (úroveň C1) nebo státní jazykovou zkoušku speciální (úroveň C2) pro obor překladatelský nebo pro obor tlumočnický.
A teď to hlavní:
V České republice mohou tuto zkoušku organizovat pouze instituce, zařazené do registru škol a školských zařízení. Jsou to takzvané jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky. Toto právo je možné získat jenom od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které velmi přísně kontroluje organizaci i hodnocení této zkoušky. Termín zkoušky je vždy stejný a platný pro celou Českou republiku.
V minulém roce byly květnové zkoušky zrušeny z důvodu pandemie, potom zkoušku mnohokrát přesouvali. Nakonec to dopadlo tak, že v tomto roce zkouška probíhala dvakrát, v lednu (přesunutá z května 2020) a běžném režimu nyní v květnu.
A jak ve skutečnosti vznikly jazykové školy v České republice?
V období po druhé světové válce se objevil velký zájem o studium cizích jazyků. Podle dochovaných dokumentů se v září 1945 z celkového počtu pěti tisíc studentů přihlásila více než polovina na ruský jazyk. Kromě českých učitelů v oddělení anglického jazyka pracovalo několik zahraničních vojáků a jejich ženy. V roce 1950 Ústav moderních řečí byl přeměněn na Státní ústav moderních řečí. V roce 1955 zde byly organizovány jazykové kurzy všech úrovní pokročilosti.
V 60. letech 20. století byly ve škole vytvořeny autorské kolektivy pro tvorbu učebnic hlavních světových jazyků, které postupně vydávalo Státní pedagogické nakladatelství.
V roce 1988 byla otevřena Státní jazyková škola v Praze 1.
Následně v Praze a v dalších městech bylo otevřeno několik jazykových škol. Je nutné poznamenat, že ne všechny tyto jazykové školy mají právo státní jazykové zkoušky. Tomu je potřeba věnovat zvláštní pozornost.
Jestliže je škola, musí být i závěrečné zkoušky
Poprvé se státní jazykové zkoušky konaly před státní zkušební komisí v Jazykové škole v Praze ve školním roce 1953/54. Prvních šťastlivců bylo 100, potom jejich počet dosahoval 600 absolventů za rok. Rekordním se stal školní rok 1961/62, kdy celkem 967 kandidátů úspěšně složilo státní jazykové zkoušky.
Ale vrátíme se přímo ke zkoušce. Zejména ke zkoušce z českého jazyka.
Ústní část státní jazykové zkoušky z českého jazyka pro cizince se skládá ze tří úkolů. Ve zkušební komisi jsou přítomni tři vyučující: předseda zkušební komise a dva členové, to jsou pedagogičtí pracovníci s odbornou kvalifikací k výuce příslušného jazyka. Zkoušející vede dialog s kandidátem a zadává mu úkoly. Další členové komise sedí trochu stranou, nezasahují do zkoušky, pouze hodnotí znalosti absolventa. Zkouška trvá 20 minut a probíhá samostatně pro každého zkoušeného studenta.
Uchazeč má asi 15 minut na to, aby se připravil, může si na papír dělat poznámky. V úvodu zkoušky každý student vypravuje o sobě, o své rodině, o zájmech atd. Jsou mu zadávány otázky, které se týkají jeho zálib. Potom každý zkoušený student čte krátký tištěný text a samostatně vede monolog ke konverzačnímu tématu podle zadání, které si vytáhl. Kandidát musí hovořit obecně, ne o sobě. Každý musí samostatně mluvit 3 minuty. Po skončení monologu mu zkoušející zadává několik doplňujících otázek.
Potom následují krátká lexikální cvičení, jejichž prostřednictvím kandidát potvrzuje své znalosti českého jazyka. Dále zkoušející se zkoušeným posuzují zadanou fotografii. Tento úkol potvrzuje, že kandidát je schopen objektivního i subjektivního popisu. Zároveň poskytuje možnost ohodnotit úroveň ústní interakce, to znamená schopnost vyjadřovat a obhajovat své názory, umění reagovat na stanovisko partnera při diskusi, umění vést dialog.
Závěr zkoušky je následující. Všichni studenti, kteří úspěšně složili zkoušku, dostávají mezinárodní certifikát, který potvrzuje jazykovou úroveň B2 jejich znalosti českého jazyka. Ještě to není úroveň „bůh“, ale je to už velmi dobrá úroveň znalosti jazyka, která umožní svobodně komunikovat s občany České republiky, poslouchat přednášky na vysoké škole. Ale hlavně tento certifikát poskytuje právo současně s dalšími úspěšně složenými zkouškami (a na některých vysokých školách toto dokonce ani nevyžadují, vyžadují jenom znalost jazyka) být přijat na veřejnou vysokou školu v České republice.
V oblasti jazykového vzdělávání tradičně nejvyšší autorita je přisuzována zejména jazykovým školám, které jsou zaregistrované na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR jako školy s právem státní jazykové zkoušky.
Tedy v jazykové škole se vyučuje jazyk. Vysoká škola dále v tomto jazyce poskytuje odborné vzdělání podle vybrané profese. V České republice je rozdělení škol podle zaměření velmi detailní. V jazykových školách je to intenzivní jazyková příprava, na vysokých školách je to mnohaletá odborná příprava v oblasti budoucího povolání.
Organizovat státní jazykové zkoušky není jednoduché, zvláště v době pandemie covidu, proto mnohé školy je ani neorganizují, ale my to považujeme za svůj závazek a povinnost. Jestliže bylo získáno právo, je nutné ho také uskutečňovat. Kromě toho bychom chtěli konat státní jazykové zkoušky dvakrát za rok, na jaře a na podzim.
Přejeme všem, kteří dělali zkoušky B2 a už tyto velmi náročné zkoušky udělali, mnoho dalších úspěchů vždy a ve všem.