V rodinách se neloučíme, ale vyprovázíme a znovu vítáme, na své vždy pamatujeme, bojíme se o ně a o prázdninách se zas spolu všichni setkáváme. A protože i na naše vánoční slavnostní setkání přicházejí všichni naši studenti, brzy se už naše rodina do slavnostní auly nevejde (však my něco vymyslíme!). Ale srdce našich učitelů a spolupracovníků nejsou ohraničená. Studenti jsou v nich navždycky.
Včera jsme slavili naši poslední rozlučku. Ředitel školy Zdeněk Okůnek ještě naposledy pochválil pilné, vynadal lajdákům a popřál všem hodně úspěchů. A i všichni ostatní přáli studentům hodně štěstí. Proč je loučení vždycky tak smutné....
Zlomte vaz, naši milí! Hodně úspěchů při zkouškách, v prvním ročníku, v prvním zkouškovém období, ve všem, vždy a všude! A kdyby něco… však víte, kde jsme. Vpřed, přátelé, bez strachu a pochyb!