Táhne se podél řeky Volhy na 40 km. Bylo založeno v 16. století. jako střežící pevnost Ruského státu. V 17. a 18. století byla jedním z ohnisek povstání Razina a Pugačova. V 18. a 19. století to bylo újezdní město simbirského místodržitelství a od roku 1851 se stala gubernským městem. V roce 1877 přes město byla postavena Orenburgská železniční trať.
Začátkem 20. století se stala spolu s Nižním Novgorodem a Saratovem velkým centrem na zpracování obilí. V samarských mlýnech se ročně semlelo přes 10 miliónů pudů pšenice. Celkem bylo za carského Ruska v Samaraře 53 továrních závodů - mlýny zaujímaly první místo, pak pivovary (pivovar Žiguli), mechanické továrny atd., jež zaměstnávaly asi 3000 dělníků, a 3 výroční trhy.
Dále Samara obchodovala s lojem, kožichy, koňmi, kůží, skotem atd. Byla zde založena první léčebná instituce s kumysem v Rusku. Kumys se vyvážel do Anglie, Polska a Nizozemska.
Plány na zástavbu města byly rozpracované v letech 1782–86 a částečně byly realizovány v roce 1804, kdy bylo město předěláno na pravoúhlé čtvrti s podélnými ulicemi, které vedly souběžně s Volhou a také s příčnými ulicemi, které se spouštěly k řece. Tuto strukturu si zachovala stará část Samary včetně historických náměstí.
V roce 1935 byla Samara přejmenována na Kujbyšev, avšak v roce 1990 bylo navráceno její původní jméno Samara. Současná Samara je veliké průmyslové, kulturní i naučné centrum Ruska. Jedná se o jedno z prvních míst v zemi, kde se vyráběla kosmická technika. Sestrojili tu Vostok, první vesmírnou raketu, která dopravila člověka na oběžnou dráhu Země a Jurij Gagarin se tu zotavoval po návratu na Zem.
Je zde továrna na výrobu čokolády Rossija, která je jednou z největších v zemi. Samara je šesté největší město Ruska, žije v něm přibližně 1 200 000 obyvatel. V různém období zde žili a pracovali spisovatelé M. Gorkij a L. N. Tolstoj a umělec Repin. V Rusku je Samara známa také svým divadlem a operou.
V době občanské války bylo významným centrem protibolševických sil, v červnu 1918 ho obsadily i československé legie. Od roku 2013 stojí ve městě socha vojáka Švejka: autor této literární postavy, spisovatel Jaroslav Hašek, tu roku 1918 pobýval.
Jaroslav Hašek nikdy nebyl a dodnes není v Rusku vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál. Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary.
Samara byla v tu dobu obsazována od směru z Lipjagu československými legiemi, které bojovaly po boku bílých vojsk za obnovení carského režimu. Legionáři se snažili zachovávat v podstatě neutralitu a do bojů s bolševiky se pouštěli jen v nevyhnutelných případech.
Dne 8. 6. 1918 byla Samara legiemi dobyta. Je proto zřejmé, že Jaroslav Hašek se v této době setkal s „bratry“, které mohl pobízet, aby opustili demokratizační stranu, na které bojovaly čs. legie v Rusku a připojili se k bolševikům. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky (kontrolovaná také čs. legiemi).
Bylo příjemné procházet se po staré Samaře a na křižovatce Kujbyševovy a Někrasovské ulice nedaleko břehu Volhy uvidět bronzovou sochu Švejka v životní velikosti. Socha zobrazuje téměř dvoumetrového a víc než čtvrttunového dobrého vojáka sedícího s dýmkou v ruce na sudu střelného prachu. Na bečce je jasně patrný ruský nápis „poroch“ (prach).
Socha z dílny Alexandra Kukleva, jeho syna Nikolaje a architektky Kristiny Ciberové stojí v Samaře nedaleko bývalého hotelu San Remo, kde tvůrce slavné románové postavy Jaroslav Hašek od dubna do června 1918 pobýval. Švejk se učí zacházet se střelnou bavlnou. Socha má symbolizovat nesmyslnost válečných konfliktů. Sochu odlily slévárny v uralském Iževsku. Je příjemné zjišťovat, nakolik je Švejk a jeho autor Jaroslav Hašek v Rusku velmi populární. Samara mně v paměti již navždy utkvěla tím, že je to město, v němž Haškův románový hrdina sedí na sudu.
Procházet se starou Samarou je něco úžasného. Uvidíte pozoruhodné monumenty architektury neoklasické, art nouveau, konstruktivistické, industriální a poválečné. Skutečnou perlou architektury je budouva městského muzea moderního umění, jež je umístěno v prostorách nádherného bíle-modrého sídla postaveného ve stylu art nouveau. Většina domů starého města je však v nesmírně zanedbaném stavu, mladší sovětská výstavba je víceméně nezajímavá, snad až na obrovskou hypermoderní budovu místního vlakového nádraží.
Nechci se smířit s tím, že historická architektura Samary bude valem mizet a kulturně významné domy budou nahrazovány betonovými kolosy úředních budov. Staré jádro Samary totiž obsahuje pozoruhodnou architekturu evropského významu. Za velmi hodnotné považuji zejména historické dřevěné domy. Mé oči se libovaly jejich vyřezávanými ozdobami na oknech, dveřích, římsách a štítech Ve městě se nalézá také vrcholné dílo avantgardy - sovětská tovární kantýna Maslennikova ve tvaru srpu a kladiva, postavená ve 30. letech minulého století podle projektu Kateřiny Maximovové.
Byl jsem nadšen z toho, že jsem objevil evropsky významné město, které zná minimum Čechů. Chci věřit, že se přece jen podaří zachránit starší ulice v centru Samary a předměstí plné zahrad. Mají neskutečný půvab a skvostnou eleganci a bylo by tragédií přijít o toto dědictví našich předků.
Nezapomenutelnou byla procházka po nábřeží obrovské řeky Volhy rozděleníé četnými ostrůvky, jež byla ještě pod ledem. Na čtyřech úrovních pobřežního pásma jsou vysázeny stovky vytrvalých stromů, jsou zde upraveny pláže, instalována svítidla pro veřejné osvětlení, postaveny fontány a řada sousoší a soch. Nábřeží táhnoucí se podél řeky Volhy přes pět kilometrů je nedílnou součástí panoramatu města, je zdobeno květinovými záhony a kaskádami schodišti a terasami. Vše je vydlážděno žulou a ovinuto širokou písečnou pláží.
Milovníci aktivního sportu se mohou v létě vydat na plavby na kajaku po Volze nebo na legendární Žigulevskou „cestu kolem světa“. Je to vodní putovaní na řece Volze kolem Samarské Luky. Jedná se o neobyčejné místo vytvořené ohybem řeky Volhy a Isinského zálivu. Samarská Luka je národní park s rozlohou 127 tisíc hektarů, v němž se nachází desítky starých chrámů, památníků a také hory, skály, jeskyně, jezera, prameny a mohyly. Parkem vedou cyklistické trasy a pořádají se zde pěší i koňské pochody. Jsou zde také hotely a různá rekreační střediska, kterých je zde okolo čtyřiceti. Jeskyně Stěpana Razina se nachází asi 2 km od města Malaja Rjazaň. Jedná se o jeskyni krasového původu.
Říká se, že 18. století se v jeskyni ukrýval Stěpan Razin se svým vojskem. Vchod do jeskyně byl dříve tak vysoký, že tam mohli vjet i na koni. Samarská oblast je navíc lázeňským krajem bohatým na minerální bahno a léčivé prameny a s kombinací volžského prostranství, hor, vhodným podnebím má velmi dobré podmínky pro léčbu a odpočinek.
Samara má bohaté tradice ve školství, jež bylo i stěžejním cílem mé cesty. Za carského Ruska ve městě bylo 40 učilišť - mužské a ženské gymnázium, reálné gymnázium, duchovní seminář, technické železniční učiliště, zemská škola ranhojičská atd. Při návštěvě celé řady středních škol v Samaře jsem viděl očividný posun ruského školství z tradičního sovětského školství na anglo– americký model, což nepovažuji za nejšťastnější variantu dalšího rozvoje ruského školství. Jsem hluboce přesvědčen, že není třeba zcela reformovat současný vzdělávací systém založený na bohatých zkušenostech sovětského vzdělávacího systému.V oblastech přírodních věd, ruského jazyka a literatury dosáhlo sovětské a ruské školství značných úspěchů, je třeba se zabývat především úpravou v oblasti historie a společenských věd. Právě výuka těchto věd je v Rusku na velmi nízké úrovni. Školy jsou zdrojem povrchních a zbytečných informací a pro děti jsou často obtížně „stravitelné“.
Problémem současného ruského školství je nízká motivace se vzdělávat, mnoho lidí si myslí, že vzdělání je bezcenné. Domnívám se, že je třeba si vzít z preruského období to dobré a navázat na tyto zkušenosti, dále je třeba rozvinout a obnovit systém grantů a odborného poradenství, podobně jako v západních částech světa. Mělo by dojít k posunu od banálních (ekonomických) příčin k morálním důvodům vzdělávání. Učitel je klíčovou postavou a nositelem těchto morálních důvodů, což by si měl uvědomit zejména stát a jeho zejména školské správní struktury. Je třeba povolání učitele morálně podpořit, aby nebyl pouhým „vysílatelem“ informací, ale morální autoritou a nebyla snížena autorita učitele pouze na zaměstnance školy. K tomu významně i přispěje reforma finančního ohodnocení učitelů, jejichž práce v Rusku je velmi silně podhodnocena.
Na školách středního Povolží mladých učitelů není zdaleka tolik, kolik by bylo třeba, a ne každý je připraven na „cestu obětování se povolání“. Setkal jsem se nejen s vynikajícími ruskými učiteli, ale i řediteli a považuji je za „morální hrdiny každého dne“, neboť jsou otevřeni novým informacím, mají zájem o informace o fungování českého školství, jsou schopni předávat moudrost jiným. Zvláště bych chtěl vyzdvihnout vedení gymnázia Perspektiva a její ředitelku Taťánu Vladimírovnu Starodubovovou a vedení 148. střední všeobecně vzdělávací školy a jejího ředitele Gennadije Grigorjeviče Černyšova a jeho zástupkyni Světlanu Valentinovnu Jalaginovou. Mé velké díky patří rovněž ředitelce 145. všeobecně vzdělávací školy Alle Jurjevně Koldějevové.
Pro všechny tyto školy je charakteristická vysoká úroveň všeobecného vzdělávání a kvalitní příprava budoucích absolventů ke vstupu na vysokou školu či do praxe.Tyto školy mají promyšlenou koncepci vzdělávání. Demokratický styl řízení vytváří pozitivní vztahy na pracovišti, účast zaměstnanců na činnostech školy je vysoká, jsou nastavena jasná pravidla a funkční informační a kontrolní systém. Patrná je péče o materiální vybavení školy, je dbáno na estetiku prostředí, moderní vybavení, tyto školy mají kvalitní zázemí pro rozvoj odborných činností.
Velmi na mě zapůsobila samarská 124. střední všeobecně vzdělávací škola s prohloubenou výukou humanitně-estetických předmětů. V této střední škole s třicetiletou tradicí je výtvarné činnosti žáků věnován dostatečný prostor v rámci samotných vyučovacích hodin.
Děti zde přicházejí do styku s různorodými praktikami a technikami výtvarné činnosti. Pracují s keramikou, dřevem, textilem i jinými netradičními materiály. Učitelé se snaží u žáků rozvíjet především tvořivost. Skutečnost, že většina dětských děl je vystavena přímo v prostorách školy, poskytuje dětem zážitek z pocitu dobře vykonané a oceněné práce. Děti jsou vedeny k tvořivému a samostatnému řešení problémů, k vnímavosti, empatii, k respektování odlišností a hlavně k zodpovědnosti za výsledky své práce a svého konání vůbec. Děti často pracují na dlouhodobých projektech. Občas tvoří i v přírodě, která zajisté poskytuje jedinečnou inspiraci. Jejich nejlepší díla jsou prezentována na výstavách a vernisážích pořádaných školou.
Navíc při setkání se zajímavou učitelkou výtvarného umění Ludmilou Borisovnou Ciberovou se potvrdilo, nakolik je svět malý. Máme totiž společnou přítelkyni, ruskou básnířku a zpěvačka (barda) Veroniku Dolinovou, jež navštívila i Czech Prestige – jazykovou školu Natálie Gorbaněvské v Praze a je i pravidelným hostem samarského festivalu Grušinka. Jedná se o písňový festival, který probíhá od roku 1968. Přijíţdí sem statisíce lidí, aby si poslechli bardovské písně. V roce 2007 počet návštěvníků převýšil 100 tisíc. Ruské děti s talentem na výtvarnou činnost na běžných všeobecně vzdělávacích středních svou tvořivost většinou uplatňují v mimoškolních kroužcích a v dětských uměleckých školách, mezi nimiž je v Samaře nejznámější 8. dětská škola umění Raduga a Dětská škola umění č. 17.
Na všech uvedených školách jsem se pokoušel prezentovat systém českého školství, jenž svou demokratičností dává šanci i cizincům, kteří při znalosti českého jazyka studují na všech stupních škol zdarma. Zdůraznil jsem, že spolu s politickými a ekonomickými změnami, které prodělávala celá česká společnost, měnilo po roce 1989 svou podobu i české školství. Základní změny se dotkly povinné školní docházky, měnila se celá soustava středního školství, nově vznikly vyšší odborné školy a změnami prošlo i vysoké školství.
Nejmladší děti mohou v ČR navštěvovat zařízení pro děti do 3 let nebo dětskou skupinu pro děti od 1 roku do 6 /7 let. Preprimární vzdělávání (předškolní vzdělávání) poskytují dětem ve věku 3 až 6 let mateřské školy. Děti v posledním ročníku mají na vzdělávání právní nárok. Od roku 2017 je poslední rok předškolního vzdělávání povinný a nárok na přednostní přijetí ke vzdělávání ve spádové mateřské škole mají děti již od 4 let.
Povinná školní docházka v ČR začíná v 6 letech a trvá 9 let. Primární a nižší sekundární vzdělávání (základní vzdělávání) se zpravidla uskutečňuje v základních školách, které mají devět ročníků a člení se na první a druhý stupeň (jednotná struktura). Věk žáků je obvykle 6 až 15 let. Nižší sekundární vzdělávání mohou poskytovat i víceletá gymnázia a osmileté konzervatoře.
Vyšší sekundární vzdělávání (střední vzdělávání) poskytují v ČR střední školy ve všeobecných i odborných oborech. Věk žáků je obvykle 15 až 18/19 let. Absolventi dosahují některého ze tří stupňů vzdělání: střední vzdělávání s maturitní zkouškou, střední vzdělávání s výučním listem, střední vzdělání. Střední vzdělání s maturitní zkouškou lze získat ve všeobecném (gymnázia a lycea) i odborném zaměření a je podmínkou přijetí do terciárního vzdělávání.
Střední školy poskytují také nástavbové studium, které umožňuje absolventům oborů s výučním listem získat střední vzdělání s maturitní zkouškou, a zkrácené studium, ve kterém absolventi oborů s maturitní zkouškou a s výučním listem získávají vzdělání v jiném oboru.
Specifickým druhem školy jsou v Čechách konzervatoře, které uskutečňují nižší a vyšší sekundární a vyšší odborné (terciární) vzdělávání s uměleckým zaměřením. Terciární vzdělávání v ČR poskytují vyšší odborné a vysoké školy. Vyšší odborné vzdělání se získává v obvykle tříletých programech. Vysokoškolské vzdělávání se uskutečňuje v programech prvního, druhého a třetího cyklu (bakalářský, magisterský a doktorský studijní program), případně v nestrukturovaných dlouhých magisterských programech.
Cizinci je nejvíce vyhledáváno studium na vysokých školách, vyžadovanými vysokoškolskými studijními obory jsou ekonomické, technické, lékařské a farmaceutické vědy a nauky. Většina cizinců studuje na vysokých školách v Praze, Brně, Ostravě a Olomouci. Vzdělávání dospělých v ČR zahrnuje všeobecné, odborné, zájmové a jiné vzdělávání. Mé vystoupení věnované systému českého školství se setkávalo se zájmem nejen v Samaře, ale měl jsem možnost i krátce pobývat na několika středních školách v nedalekém Togliatti.
V Povolží a zejména v Samaře jsem nechal kousek svého srdce. Je to pro Čecha oblast téměř neznámá, avšak s atraktivním potenciálem. V Povolží najdete všechny možné druhy turistiky a je veliká škoda, že spousta Čechů o těchto krásách ani neví. Ať se již jedná o nedotčenou přírodu, hluboká údolí, úrodné nížiny nebo stepi a lesostepi. Návštěvou Samary se mé očekávání, naděje, představy, přání naplnily o to víc, že je to kraj vzdělaných lidí, kteří nás Čechy mají navíc rádi.
Mgr. Zdeněk Okůnek,Ph.D.,
ředitel Czech Prestige - jazykové školy Natálie Gorbaněvské,
jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky s.r.o.