21. srpna 2014 byla v v pražské galerii Nadii Rovderové Art in box (Dům v Kisně, Perlová 3, Praha 1- Staré Město) zahájena výstava obrazů, grafik a kreseb francouzského výtvarníka, syna ruské sovětské disidentky a ochránkyně lidských práv Natálie Gorbaněvské, která 25. srpna 1968 demonstrovala na Rudém náměstí proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, Jaroslava Gorbaněvského.
Organizátorem výstavy byla kromě výše zmíněné galerie také Czech Prestige – jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o., jejíž ředitel, Zdeněk Okůnek, byl přítelem Natálie Jevgeněvny, a po smrti Gorbaněvské se stal také přítelem její rodiny. Po celý měsíc srpen v jazykové škole Czech Prestige navíc probíhal v jazyce francouzském a ruském Master Class – kurs malby Jaroslava Gorbaněvského.
Jaroslavu Gorbaněvskému bylo teprve sedm let, když se jeho matka – překladatelka, básnířka a disidentka Natálie Gorbaněvská s jeho malým bratrem v kočárku zúčastnila 25. srpna 1968 spolu s dalšími statečnými demonstrace proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Pro Natálii Gorbaněvskou samotnou, její rodinu i spoludemonstranty to mělo kruté následky. Po několikaletém věznění a internaci v psychiatrické léčebně odešla Natálie Gorbaněvská se svými dvěma syny do Francie, kde Jaroslav vystudoval v Paříži Vysokou školu grafiky a kde od roku 1998 pracoval jako redaktor v ruské redakci Mezinárodního francouzského rádia RFI a nyní ve svém ateliéru vyučuje kurz malby a působí jako svobodný umělec.
Co a koho zachycuje pražská výstava Zvěčněná paměť, popisuje fotografka a kurátorka Artinbox gallery Nadja Rovderová: „Výstava začíná grafickou tvorbou, zahajuje ji grafika lidí, kteří 25. srpna 1968 na Rudém náměstí jako jediní protestovali proti ruské okupaci Československa. Další obraz znázorňuje maminku, kterou rodina navštěvovala ve vězení.“ Hostů bylo na vernisáži více než obrazů, což je známkou úspěšné výstavy. Mezi hosty byly jak soukromé osoby, tak i četní novináři a významní představitelé pražského kulturního a společenského života.
Častým námětem maleb Jaroslava Gorbaněvského, které je možné spatřit do 11. září 2014 v pražské galerii Art in box, je dionýská oslava: „Mám rád život, mám rád lidi, jsem rád na světě. Rád se setkávám s blízkými lidmi, když se může mluvit i mlčet. Mám rád i předměty – třeba sklenici vody, když na ni zasvítí slunce, zůstává v ní. To jsou věci, bez kterých si život nedokážu představit.
Jaroslav Gorbaněvskij byl na roztrhání, ochotně se dělil o vzpomínky, vypravoval, kdo je na vystavených portrétech. Mnozí hosté považovali olejem namalovaný portrét babičky, za portrét matky. Jaroslav však vysvětlil, že Natálie Jevgeněvna nebyla schopna vydržet pózovat a sedět tak dlouho bez práce, takže na olej nebyl čas a musela stačit rychlá tužka. Jak známá je její typická póza: zakloněná hlava, oči bolestí přimhouřené a nezaměnitelná cigareta!Tento náčrt, ač zhotovený ve velmi krátké době, však velmi přesný, teď z očí do očí vítá hosty výstavy.
Jak sám Jaroslav přiznal – do smrti matky kromě portrétů nemaloval nic autobiografického. Po její smrti však vznikl jak „Sen o demonstraci na Rudém náměstí“ tak „Setkání ve věznici“, které reflektuje návštěvu matky devítiletým Jaroslavavem. „Jezdili jsme za ní do vězení a speciální psychiatrické věznice. Bylo to hrozné. Na psychiatrii byl všem úsměvům konec, musela polykat léky chtě nechtě. Teprve nedlouho před svou smrtí se svěřila, že na psychiatrii seděla před čistým listem papíru a nebyla ani schopná nic napsat. Matka byla svobodný člověk. Možná nemohla dokázat všechno, co chtěla, ale ve svém jednání byla naprosto svobodná,“ vzpomíná na ruskou disidentku Jaroslav Gorbaněvský. Osud tedy zasáhl i do tvorby Jaroslava Gorbaněvského, proto „Zvěčněná paměť“ …. Vždyť „památka“ také byla hlavním slovem toho večera.
